Masožravky pěstuji asi od roku 1999. Moje první byla Drosera capensis kterou jsem si koupil na výstavě Praga Flora v Praze Letňanech (dodnes je ve sbírce). Moc se mi líbila a postupem času se u mne začaly objevovat další masožravky a tak vznikla sbírka.

Když jsem bydlel ve Vršovicích, to bylo hej. Poslední patro a terasa na jih. Sice se tam v létě nedalo být, ale kytkám to svědčilo.

Dnes bydlím v Praze na Starém Městě v bytě ve druhém patře který má okna na sever. V kuchyni je sice balkon, ale ten je vytrvale okupován jinými kytkami a můj vliv v rodině se projevil přidělením místa pouze pro jeden květináč. Rozhodl jsem se tedy vybudovat v pokoji v obývací stěně osvětlené místo pro moje kytky.

Masožravky mám rád, líbí se mi. Jsou zvláštní, ale krásné. Každá je jiná a každá potřebuje vlídné zacházení. Často k nim mluvím a přesvědčuji je o tom, že mají růst a ne chcípat. Někdy je nepřesvědčím a tak u mne zůstavají jen ty, které se nechají ukecat.

Poslední dobou se cíleně snažím svým kytkám vnucovat zářivkově pokojové podmínky a vychovat kytky, které je vydrží. Poměrně dobrých výsledků dosahuji třeba u bublinatek, nebo pralesních rosnatek. Zvláště u D. schizandry, ze které se stala červená forma!